Sobota 25. října 2014

Cesta do Německa

 Naše cesta začala v Pardubicích, odkud jsme ve 12.30 odjížděli do německého Chemnitzu. Jeli jsme po dálnici a i když cesta ubíhala, byla dlouhá. Po sjezdu z dálnice při hledání kempu jsme trochu (víc) bloudili. Na místo našeho pobytu jsme dorazili okolo šesté hodiny. Už na nás čekali němečtí účastníci a společně s nimi jsme šli na večeři. Po ní jsme se přemístili do jiné budovy, kde jsme se ubytovali do pokojů. Ten byl po čtyřech. Dva lidé z české výpravy a dva z německé.Když jsme se ubytovali, šli jsme do společenské místnosti, kde nás Jana z Německa informovala o důležitých věcech. Pak jsme se mezi sebou seznamovali. Dost jsme se zasmáli. Potom jsme měli osobní volno.

Veronika Skalická

Jako předešlé dny jsme se v 7:00 hod. vzbudili, udělali hygienu a v 8:00 hod. jsme se šli nasnídat. K snídani jsme měli housku a mohli jsme si na ní dát co chceme - např. marmeládu, med atd. Po snídani jsme šli hrát společenské hry, domlouvali jsme se na německočeském časopise. Potom jsme šli na oběd. Oběd jsme si mohli vybrat mezi dvěma jídly, já jsem si vybrala nok s vepřovou roládou, každý k obědu dostal vanilkočokoládovou zmrzlinu. Po obědě jsme měli asi hodinu volna. Potom jsme si vzali notebooky a šli jsme s nimi do společenské místnosti, kde jsme si nejprve zahráli hru na tučnáka, která zřejmě každého pobavila. S notebooky jsme se zkoušeli připojit na Wifi, která nejprve nikomu nešla, ale poté to šlo skoro všem až na některé. Komu to i nadále nešlo, tak čekal než přijede technik tohohle areálu, aby to všem spravil. Poté jsme měli až do večeře volno. K večeři byla bulka a mohli jsme si opět k ní vzít co chceme např. párek, rybu. Po večeři jsme opět měli volno. Tento den se mi velice líbil.

Veronika Šplíchalová, 9.třída

Už od rána jsme měli nabytý program. Po snídani, na kterou si můžeme zajít o 8:10 – 8:40, jsme odešli plnit úkoly do seminární místnosti, ve které jsme si ještě zahráli pár seznamovacích her a potom jsme se domlouvali ohledně našeho společného časopisu, který budeme tvořit při tomto společném pobytu v Německu. Po tomto programu jsme měli necelou hodinku volno a potom jsme šli na oběd. Každý si mohl vybrat ze dvou jídel a ke každému jídlu dostal kelímek zmrzliny. I po obědě jsme si chvíli mohli odpočinout. Po poledním odpočinku jsme znovu zavítali spolu s notebooky do seminární místnosti, kde jsme si zahráli ještě jednu hru a potom jsme se pokoušeli připojit k internetu. Některým se připojit nešlo, tak vedoucí museli zavolat technika. Když už se na internet všichni připojili, dostali jsme volno. Po večeři jsme si povídali, volali a psali domů rodině, někdo hrál hry,… Když jsme už byli unavení, šli jsme spát. Den jsem si užila a těším se na zbytek tohoto pobytu. Doufám, že zažiji mnoho zážitků, které si budu ještě dlouho pamatovat a také se něco přiučím.

Tereza Jarešová, 9. ročník

Teambuilding aneb přenes a postav věž. Další foto z druhého dne na FB.

Pondělí 27. října 2014

Ráno jsme se probudili v 7,30 hodin. Oblékli jsme se a vydali jsme se na snídani, která byla v 8,10 jako každý den. Po snídani jsme dostali ještě chviličku čas. Poté jsme se rozdělili na českou a německou skupinu, ve kterých jsme prošli dvěma workshopy. Jeden workshop byl o to jak správně psát, na co si dát pozor při psaní a základní pravidla práce novináře. Workshop vedl zkušený novinář z regionálních novin. Druhý workshop byl o fotografování, a následné úpravě fotografií. Workshop byl opět pod vedením profesionála, tentokrát se jednalo o profesionálního fotografa.

 Po skončení workshopů, jsme měli do oběda ještě chvilku času. Každý si volného času užíval po svém, někdo na pokoj jako krtek zalézá do nory, jiní zase trávily čas konverzací s německými účastníky. K obědu jsme měli makarony s rajčatovou omáčkou nebo brokolicovo-květákový těstovinový nákyp. Oběd chutnal všem účastníkům. Jak se říká, kdo chce poznávat jinou kulturu měl by začít v kuchyni. Zdejší kuchyň nás opravdu mile překvapuje. Po obědě následovalo volno. Celkově se nedá říci, že máme málo volného času, máme ho dost! A tak proč ho nevyužít ke konverzaci, hraní her a dalším aktivitám. Odpoledne na nás čekala práce.

Začali jsme si připravovat články do našich novin. Každý článek připravujeme ve dvou jazycích, a tak není divu, když u jednoho článku sedí Čech a Němec a vášnivě diskutují nad tvorbou článku - ve směs si oba rozumí a ví o čem právě diskutují, ale někdy se přece jenom projeví jazyková bariéra, a tak kde nepostačí Google Translator, vzniká prostor pro "DOLMETSCHERIN", což v německém jazyce znamená překladatelka a shodou náhod i naše oblíbené slovo :). 
Myslím, že po dnešku máme spoustu článků připravených. A tak se jdeme navečeřet. K večeři máme bufet ve stylu "EAT AS MUCH AS YOU CAN" - sněz co můžeš. U večeře konverzujeme a náležitě si vychutnáváme každé sousto, proto se také stává, že z normální večeře se stává půlhodinové konverzační pásmo. O půl osmé mělo začít karaoke. Došli jsme místnosti a koncert německých šlágrů a anglických hitů mohl začít. Zprvu se všichni styděli zpívat a proto zpívali převážně Němci, ale zábrany opadali a tak se stalo, že skoro všichni Češi alespoň jednou zpívali a náležitě se u toho bavili. Někteří ještě večer využili další část zázemí krásného areálu KIEZU - posilovny a herny!Pondělí se náramně vydařilo a už se těšíme na zážitky z následujícího dne! A teď už honem do postele!

Patrik Půlpán, Ondřej Procházka

Den ve znamení tvorby česko-německých časopisů. Tomu předcházely dva workshopy. Další foto na FB.

Úterý 28. října 2014

Je zase před půl osmou ráno. Konečně jsem přemluvila sama sebe a lezu z postele. Do koupelny, převléct, na snídani. Stejně, jako včera a v neděli snad jen s jednou změnou. Ano, sice si na chleba zase mažu med, ale tentokrát hned po snídani vyrážíme k autobusu, co právě přijel. Nasedat a… jedeme! Nach Chemnitz!

Jako všichni, povinně, si zapínám bezpečnostní pás. Snažím se usnout, i když vím, že je to bezvýznamné. Freie Presse. Rozespale mžourám na nápis na budově vedle autobusu a až teď mi dochází, že už teď stojíme u místní redakce.

I přes to, že je zima, stojím u vchodových dveří a fotím. Fotka tiskařského stroje sem, potom fotka Romana tam. Ředitel redakce, největších saských novin, nás provádí po celé budově, ukazuje nám hliníkové pláty (kvůli barvě novin), mile odpovídá na otázky. Přes všechen hluk a nevábnou vůni se nakonec dostáváme zpátky do vstupní místnosti a po společné fotce, jedeme dál. Nach Aue!

Je po dvanácté, většina z nás je posilněna připraveným svačinovým-obědem a vydáváme se do města. Máme rozchod! Nakoupit, najíst se, ohřát se a hlavně, stihnout daný čas, kdy se máme sejít. Po návštěvě regionální redakce, rozhovorech, dobrovolných i nedobrovolných a nafocení snad nejlepší úvodní fotky za pár let jsme se přesunuli na zdejší radnici, kde jsme se zúčastnili interview s politikem Alexandrem Kraußem. Ptáme se ho, on odpovídá, česky, německy, podle toho, jak je otázka položená, nebo pokud ví, jak danou problematiku česky vysvětlit. Plánovaný půlhodinový rozhovor trvá hodinu, ale nikdo nevypadá, že by mu to vadilo. Rychle do autobusu, najíst se, ohřát se. 

Během dvaceti minut jsme se vrátili zpátky do našeho nového útočiště.
Nemohla nám dnes uniknout další hodina češtiny. Pšátelství, repa, stchreda a tak dále. I teď ještě učíma Filipa (psáno česky!) jak se říká Ř. 
A nejde mu to a nejde.
Že by zítra? 
Anička

A co bylo dnes?Urcite bych nerekla nic zajimaveho. Ba naopak, dnes jsme jeli NEMECKYM autobusem do Chemnitz navstivit vydatelstvi regionalniho deniku Freie Presse. Denik Freie Presse je jedenz osmi nejvetsich deniku v Nemecku a nejvetsi denik v Sasku. Musi za jeden den stihnout vytisknout pres 250000 kusu novin a stihnout je rozvest do urcitych regionu! Tyto noviny maji celkem 650 zamestnancu a z toho 150 z nich pracuje na vytisknuti novin a to nonstop. K vytvoreni novin je potreba cca 4000 hlinikovych desek, ktere vyuzivaji stroje k samotnemu tisku. A pozor neni papir jako papir. V teto tiskarne pouzivaji roli papiru tezkou az 60 tun! A tento zazracny papir je dovezen az z daleke Francie ci Svedska. Papir maji vybaleny na tri dny dopredu a to vse, protoze teplota papiru musi byt stejna jako je teplota v mistnosti.Preskocily dve hodiny a znovu jsme na ceste. Tentokrat do Aue do regionalni redakce a za politikem Alexandrem Kraußem, s kterym me cekal rozhovor do nasich novin, co na sebedlouho nenechavaji cekat. Jiz ve ctvrtek je budeme tisknout. Ale nejdrive nejake zajimavosti zredakce. Zjistili jsme, ze maji pro nas misto v zitrejsich (stredecnich) novinach. A nesmim zapomenout jak se nase ceske spoluucastnice a nemecti kolegove museli nechat vyfotit do novin a to vse v predem pripravenych pozicich. Coz presne dokazuje, ze fotky mohou bytpredem pripravene, tak aby to jistym osobam vyhovovalo.15:15, nejvyssi cas vydat se na radnici a udelat interview s Kraußsem. Nikomu nevadi,ze i presto ze rozhovor ma trvat pouze pul hodiny, tak tu i tak stravime pres hodinu. Neobejdemese hledanim urcitych lidi. Ale i pres tyto problemy jsme opet vsichni usedli do autobusu a jelismer Schneeberg, aby jsme mohli usednout prave k tomuto stolu, kde se prave rodi tentoclanek.A posledni slovo na konec. Tschechich Unterricht. Neni nad to ucit nemce mluvit cesky!PS. Proc bez hacku a interpunkce? Protoze mam pujceny nemecky notebook

Návštěva tiskárny Freie Presse v Chemnitz. Další foto na FB.

Návštěva redakce Freie Presse v Aue. Další foto na FB. 

Setkání a rozhovor s politikem CDU A. Kraußem. Další foto na FB.

Středa 29.10.2014

Ráno jsme vstali a šli na snídani. Plán byl jasný: celý den budeme tvořit noviny. Dopoledne jsem psala další texty o Přírodě. Potom jsme šli na oběd. Většina lidí měla rýžovou kaši se skořicí a jahody. Po obědě jsme pokračovali v práci. Já jsem měla na starost stránku s názvem Představení redakce. Pak jsem text ještě překládala. Následně jsme uklidili věci ze seminární místnosti své věci a šli grilovat. Philipp, Patrik a Ondra připravili oheň na gril. Janine grilovala klobásy a Leonie maso. My jsme připravili pitíčka. Pak jsme jedli. Poté jsme se přemístili k jezeru k ohni, kde jsme opékali těsto na klackách. Když už bylo pozdě, tak jsme se přemístili do pokojů, shlédli krátký film, šli se umýt a spát.

Veronika Skalická

Po celodenním psaní článků byl večerní program zpestřen grilováním. Foto na FB.

Čtvrtek 30. října 2014

Jako každé ráno začalo snídaní krátce po osmé hodině. Následně se všichni od devíti hodin věnovali redakčním pracem - psali se články, překládalo se, hledaly se chybějící fotky a obrázky. Několikrát v redakci bylo veselo, když se přemýšlelo, kde který obrázek je a kdo jej má na flešce.  Odpoledne se s novinami velmi spěchalo, aby se dostaly včas do tisku. To se nakonec podařilo, ale již se nestihla jedna korektura. Po návštěvě tiskárny v Aue čekal na všechny podvečer věnovaný zpětné vazbě, hodnocení kempu a večer proběhla oslava Hallowenu. Tímto se dostal náš mediální mezinárodní kemp v podstatě do samého závěru. Všem účastníkům se líbilo a i pořadatelé byli spokojení. Velké poděkování patří hlavnímu organizátorovi Kiez a partneru projektu Občanskému sdružení Altus.  Akce by nebylo možné uskutečnit bez podpory programu Erasmus +. 

Čtvrteční oběd byl velmi rychlý. Uzávěrka se blížila. Další foto na FB.

Pátek 31. října 2014

Poslední den našeho mezinárodního mediální kempu.